Jdi na obsah Jdi na menu

Historie boxu

Původ boxu můžeme sledovat až k nejstarším starověkým civilizacím Blízkého východu a Středozemního moře. Terakotové reliéfy ze staré Mezopotámie, dnešní Irák, které vyobrazují neozbrojené bojovníky používající pěsti, lze datovat do období 2400-2000 let př. n. l.Egyptský reliéf z hrobky od Théb, který je datován do období 1350 př. n. l. představuje boxery bojující před diváky a možná, že i před samotným faraonem. Hieroglyfy na reliéfu přeložené jako „zásah“ a „nemáte soupeře“ naznačují existenci pravidel. Nález „Vázy boxerů“ z Hagia Triada na Krétě datovaný 1600-1500 let př. n. l. ukazuje boxery chránící si ruku pomocí jakéhosi materiálu, upevněného k zápěstí pomocí řemínků. Z doby bronzové pochází také freska „Boxující chlapci“ ze svatyně na ostrově Thera (Santorini) v Akrotiri. Freska znázorňuje boxující mládence, kteří mají na pravé ruce měkkou rukavici nebo potah. Starověký řecký box pygmé (pxy) se objevuje ve čtyřech posvátných panhellenských hrách (Olympijské, Delfské, Nemejské, Pýtijské). Do nejznámějších Olympijských her byl box zařazen v roce 688 př. n. l. a vítězem se stal Onomastos ze Smyrny. 

Boxerský zápas byl tvrdým, vyčerpávajícím a nebezpečným soubojem, kde boxeři riskovali své zdraví mnohdy i své životy. Boxeři měli omotané ruce koženými řemínky tzv. hymantes, jinak zápasili nazí. Zápas trval neomezeně dlouho až do chvíle, kdy jeden z boxerů nemohl dál pokračovat v boji nebo se vzdal. Neexistovaly váhové kategorie, soupeři se vybírali náhodně. Byl povolen jakýkoli druh úderu rukou, kopy a chytání soupeře bylo zakázáno. Nebyl žádný ohraničený prostor v podobě ringu a bojovalo se na jemném písku (skama), to nahrávalo spíše vyčkávací taktice. Pokud však zápas trval příliš dlouho, dohodli se obě strany, že budou bojovat způsobem zvaným klímax, tj. přijímat rány soupeře bez použití jakéhokoli prostředku obrany, s vyjímkou určité polohy rukou. Římský box (pugilatio) byl praktikován již v civilizaci Etrusků jako součást oslav pořádaných na počest bohů a uctění významných mrtvých. Z těchto náboženských oslav vznikly postupem času římské ludi (hry) financované státem pro pobavení svých občanů. Box byl také součástí výcviku armády. Pravidelná cvičení se odehrávala na Martově poli. V Římě byli velmi oblíbené hry v cirku a gladiátorské zápasy v amfiteátrech, kde vystupovali profesionální sportovci. Někteří gladiátoři byli vyzbrojeni tzv. caestus boxerskými rukavicemi s půlválcovou bronzovou výztuží, způsobující ošklivé rány. Římští občané nevystupovali v arénách, ale užívaly si cvičení boxu v palaestrách budovaných v komplexech lázní. Například císař Marcus Aurelius byl pravidelným návštěvníkem palaestry, kde se věnoval boxu, běhu a zápasu. 

Box zmizel společně s ludí Římanů a řeckými hrami během 5. stol. n. l., příčinou byl nový křesťanský étos společně s ekonomickým úpadkem Říma.

Box je znovu vzkříšen až v Anglii začátkem 18. století, první zmínky se však objevují již v roce 1680, kde noviny The Protestant Mercury píší o pugilistických zápasech tzv. bojích o ceny. První známý šampion byl James Figg. James Figg byl nejen úspěšný boxer, inovativní trenér, ale také skvělý bojovník s tyčí a šermíř, který vydělával na své popularitě. V roce 1719 si otevřel školu, kde učil sebeobranu městské gentlemany. Tito bohatí pánové, kteří nacházeli zalíbení v rekreačním boxu se pak stávali podporovateli, patrony a sponzory bojů o ceny. Dalším šampionem, který výrazně ovlivnil vznikající box byl Jack Broughton. Broughton byl bývalý Figgův žák, který se stal šampionem v roce 1738. Využil svého postavení k propagaci pugilismu a vytvoření prvních pravidel. Před Broughtonovými pravidly byla boxerská utkání uspořádána do jisté míry improvizovaným způsobem. Broughtonova pravidla z roku 1743 obsahovala čtyři hlavní inovace. Zaprvé uprostřed ringu byl 91 centimetrový čtverec. Zadruhé po sražení bojovníka k zemi měli jeho sekundanti 30 sec. na to, aby dostali svého svěřence na místo „škrábnutí“ značky v ringu čelem k soupeři. Každý knockdown tedy znamenal konec kola a tím byl zápas rozdělen do jednotlivých kol. Třetí inovací bylo zavedení nezávislých rozhodčí. Začtvrté, i když bylo povoleno zápasnické držení, boxer neměl dovoleno chytit svého soupeře pod pasem. Pravidla, která vymyslel Broughton se používala v celé Británii až do roku 1838, kdy je nahradila London Prize Ring Rules. Broghtonova pravidla však neznamenala konec brutality v anglickém pugilismu. Zápas, ačkoliv byl rozdělen do kol, mohl trvat neomezeně dlouho. Neexistovaly hmotnostní kategorie, bylo dovoleno zápasení, škrábání, kousání, kopání, píchání do očí apod. Zlatý věk anglického pugilismu byl mezi lety 1795–1837. Dalším posunem směrem k bezpečnějšímu boxu bylo zavedení devětadvaceti pravidel London Prize Ring, které publikovala v roce 1838 British Pugilists Protective Association a revidovaných v letech 1853 a 1866. Tato pravidla vyžadovala 7,30 metrů velký ring obklopený provazy. Byl podrobněji specifikován rozsah faulů. Boxer po knockdownu měl třiceti sekundovou přestávku, která zároveň znamenala konec kola. Poté měl dalších 8 sekund na to, aby se sám bez pomoci sekundantů dostal do určeného prostoru v ringu. Dopad pravidel byl však omezený a box ve své dosavadní formě, jak ukázal rozsudek anglického korunního soudního dvora 1882, již nebyl akceptován. Britská viktoriánská společnost vyžadovala zásadní reformu bojů o ceny tak, aby sport charakterizovaný holými pěstmi, boji na odlehlých místech a protiprávností dostal kultivovanou podobu boje v rukavicích, s regulovanými prostory a policejním dohledem. V této souvislosti byl vydán v roce 1865 nový soubor pravidel, který napsal John Graham Chambers a své jméno jim propůjčil markýz z Queensberry (John Sholto Douglas). Těchto dvanáct pravidel mělo zásadní význam pro rozvoj moderního boxu. Mimo jiné úplně zakazovaly zápas, nařizovaly tříminutová kola s minutovou přestávkou po každém kole a použití rukavic. Následné revize omezily počet kol na dvacet, stanovily minimální hmotnost rukavice na šest uncí a zavedly bodovací systém. Příchod Queensberryho pravidel znamenal velikou oporu i pro amatérský box, protože umožnil bezpečnější boj, který se mohl vyučovat na školách, univerzitách a v ozbrojených silách. V roce 1880 vznikl v Británii první řídící orgán amatérského boxu Amateur Boxing Association (ABA), v následujícím roce ABA uspořádala své první oficiální amatérské mistroství. Ve Spojených státech amatérský box zastřešovala od roku 1888 Amatheur Athletic Union, až do roku 1978. V tomto roce začala amatérský box spravovat The United States of America Amateur Boxing Federation nyní USA Boxing. Od roku 1904 je box součástí programu letních olympijských her a v roce 1974 se konalo první mistroství světa. Nyní všechny mezinárodní zápasy a významné turnaje jsou kontrolovány Association Internationale de Boxe Amateur (AIBA), která vznikla v roce 1946. V profesionálním boxu vznikla první organizace dohlížející na regulérnost a čestnost v bojích o ceny již v roce 1814. Byl to Pugilistic Club založený bývalým šampionem „gentlemanem“ Johnem Jacksonem. Další organizací, která působila jako řídící orgán, propagující a připravující místa konání zápasů byla National Sporting Club, založená v roce 1891. Vznikla z trosek bývalého Pelican Clubu založeného v roce 1887. National Sporting Club plně nahradila v roce 1929 společnost British Boxing Board of Control, která byla založená v roce 1918. Je to samostatný soukromý subjekt a je řídícím orgánem profesionálního boxu ve Velké Británii dodnes. Není však jedinou organizací řídící profesionální box ve světě. Dalšími jsou například Evropská boxerská unie (EBU), která řídí evropská mistrovství od roku 1946. Světová boxerská asociace (WBA) vznikla v roce 1962 změněním názvu z původní Národní boxerské asociace založené v lednu 1921. Světová boxerská rada (WBC) byla organizace původně zavedena jedenácti zeměmi: Spojenými Státy, Argentinou, Spojenými Královstvími, Francií, Mexikem, Filipínami, Panamou, Chile, Peru, Venezuelou, Brazílií a Puerto Ricem. Zástupci všech zemí se 14. února 1963 sešli a vytvořili mezinárodní boxerskou organizaci. Mezinárodní boxerská federace IBF vznikla v roce 1984, když Robert W. Lee v roce 1982 neuspěl jako kandidát na presidenta WBA, a tak selhal poslední vážný pokus přivést kontrolu nad WBA zpět do USA. Světová boxerská organizace (WBO) vznikla v roce 1988 odtržením Puerto Rikánců od WBA. V současné době je jednou z nejuznávanějších boxerských organizací, soupeřící s třemi hlavními světovými organizacemi (WBA, WBC, IBF). 

Michal Jordán